na Blog.cz

Ta první tvář, aneb nesnesitelná, smutná, melancholická, věčně podrážděná (Je to, jako kdyby měla krámy po celej měsíc, jestli bych to měla říct srozumitelněji), drzá, praštěná, tupá a navíc šereda, přehnaný introvert a pesimista, s myšlenkami, které by nepotěšily každého a za tyhle stavy by měla dostat pár facek.

A pak ta druhá tvář - přátelská, veselá, cholerická, s výkyvy nálad (Ale nejsem podrážděná věčně! :D), drzá a správně praštěná, tupá a dělám si srandu z toho, že vypadám jak strašák (Přijde mi to zatím vtipné… Zatím! :D), extrovert a optimista, s myšlenkami ujetými a za tyhle stavy bych neměla dostat asi nic.

Proč jsem u profilu mé první tváře mluvila ve třetí osobě ("Ona je…")? Ty stavy se mi totiž pořád vzdalují, už je prakticky neznám (Respektive se je snažím zahodit za sebe), jenomže - poslední dobou jsem cholerik jak prase! xD Upřímně lituji svých jediných dvou kamarádek, které musí moje extrémní výkyvy nálad ze vteřiny na vteřinu vydržet (Pravda - nemusí xD)! Uvnitř jsem pořád stejná, jako v prosinci, jako v dubnu, jako včera a taková budu i zítra. Jen jsem čím dál drzejší, což se odráží na celé mé povaze. Že se ze mě stal takový cholerik dost souvisí s mým melancholickým obdobím - snažím se ho zbavit, jenomže pak vybuchnu a k pesimismu se přidá ještě řev a hrubé nadávky a taky mám přece toho "Vůbec, ale vůbec ne psychopatického" otce, po kterém mám povahu a aspoň to mám na co svádět :D Respektive na koho! Nebojím se o tom mluvit, protože jsme všichni nějací. Není důležité, jací jsme (Je, ale teď to není důležité!), nýbrž je důležité, jací NECHCEME být a jací naopak CHCEME být, jací NEMÁME být a jak bychom se naopak měli změnit. A fakt je, že se nikdo nemá změnit, dokud ta změna nepřijde zvolna sama. Nikdo mě nedokáže změnit, ale kvůli někomu se o to můžu pokusit. Nevíte, co tím chci říct? Nevadí J Zkrátka a dobře - Všechny ty změny "Naoko" jsou pryč a ta melancholická Samarka, která se baví s jinými melancholickými zjevy a směje se s nimi (Nemyslím teď A. a L., nýbrž někoho krapet jiného :D) není melancholická Samarka vždy. Záleží na osobě, se kterou se bavím. Když tu žvatlám ke všem, napíšu, jakou mám náladu, když se bavím s někým, komu je nějaké škatulkování u prdele, tak jsem ta cholerická umíněná Cocotte, která je tu odmala, když jsem s někým, kdo moc rozumuje, naopak se snažím udělat dobrý dojem, neudělat si trapásek a chovám se příslušně k situaci a když se bavím s nějakým Satanistou, tak žvatláme o Satanismu. Holt a tak to prostě je. Nemám dvě tváře, mám desítky tváří, žádná není ta Samarovatá správná. Ale ať už je jakákoliv, patří ke mně, jako Reggae k Jamajce a jako trny k růži.

Vlastně tu píšu kraviny a věci, které jsem opravdu chtěla vyjádřit, jsem sem nenapsala. No, ale když už jsem se s tím článkem srala, tož ho zveřejním. Vy pacholci xD!

PS: Zní to divně, ale cholerici to mají nejjednodušší! Někdy povyprávím, proč :D :D :D :D