Sesmolení ze včerejšího... Rána...

31. října 2009 v 20:45 | 101% Cocotte |  -Zápisy
Je to chuj, ale co už

THE AWAKENING aneb Konec radši nečtěte

Je ráno… Krásné podzimní ráno (Teď je ráno, ale za chvíli, až si to bude číst mnoho barevných očí - modré, zelené, žluté, hnědé, černé, khaki a lentilkové, ráno nebude. Cha. Je SOBOTA xD Teda teď!), které by mohlo oživit třepotání motýlích křídel, vůně sedmikrásek (Mimochodem: Voní sedmikrásky?) a dětský smích ze sousedství. A i když smích, sedmikrásky a motýli chybí, je to ráno zvláštně… Krásné. A já? Jsem zachumlaná do deky a je mi zima, naskakuje mi husí kůže a přemýšlím nad tím, co budu psát. Ráno mě probudil ten pocit napsat pár odstavců a hodit to na blog, takové nadšení z toho, že ten blog mám - jenomže moje fantazie mizí v dáli, nevrací se a vrátit se nechce. Ztratil se kus mého já, moje součást je… Pryč! Nejdřív se skrývala jako veverka v korunách rozkvetlého jarního stromu blízko mě a hrála si na schovávanou, po chvíli se ale vrátila… Pak začala chodit na delší vycházky, jako kdyby odlétala na čas do teplých krajin, vždy se mi vrátila plná dojmů a měla nové nápady- ale byla to moje optimistická naděje, MOJE fantazie… Moje melancholické projevy jsou tak nudné, že i Microsoft Word tvrdí, že přídavné jméno "Lentilkový" je nespisovné. Zmáčknu F7 a přidám jej do slovníku. A hotovo, lentilkový je od nynějška spisovné slovo.

Zvažovala jsem: Má to vůbec cenu? Ano - zase vyhrožuji… Zruším blog, vykašlu se na vás. Jenomže… Ta radost, že napíšu jen třeba tři slova je… Nepřekonatelná. I když - času je čím dál míň, můj bratr hloupne a lenivý a nechce mě na počítač pouštět. A taky slibuje, že mi zařídí konečně WiFíčko, to očekávané WiFi připojení, které očekávám již 10 měsíců a on sliboval, že bude v březnu. Otázka je, který březen myslel? Samozřejmě, že když píšu články po sporu, má to svůj důvod - Net nám téměř nejde, když píšu článek, tak se mi to ani nepřepne do WYSIWYG (Co vidíš, to dostaneš; editor na blogu, který se přepíná automaticky do HTML) - aspoň na něco mi učení HTML bylo, když už nemám web. Místo editoru se mi totiž otevře okno na psaní, ale hlavní panel nástrojů (Lišta s nabídkami Tučně, kurzíva, odkaz, obrázek,…) je v prdeli. A protože si nemůžu vzpomenout, jak se zarovnává do bloku a bylo by na dlouho, než bych vložila vlastní fotky (Musela bych přes odkaz z Rajčete a nebo to prostě musela nahrát někam jinam a s mým připojením by to bylo na dvě hodiny anebo bych si s tím musela zdlouhavě hrát, což se mi nechce), jsou články tak chabé. Takže pro ty nejimbecilnější, kteří to pořád nechápou (Ach, sorry, ne každému to docvakne, třeba moje máma by nad tím přemýšlela hodně dlouho), jdu na blog.cz a musím psát v takových těch kódech, jak jsou ohraničené < a > a na začátek vždycky musím napsat < html > a aby to bylo tučné, tak < b > a pro další odstavec < br > a tak. Jenomže to všichni už vědí. < /html >

A mimózní monstrózní Samara Metallin J. Psycho Brutal Chladnokrevná (To jest maj nejm) se loučí. A aji teď se loučí. A teďko se loučí psycho brutálně Muhahahózně s mega kapkama slz dojetí, páč se nechce loučit (Béééééééééééééééééééééééééééééééééé). Jenomže INspirace (V mym případě spíš OUTspirace) si ťapká (Eh, teď si zavazuje tkaničku uprostřed silnice) přes přechod a já ju chcu dohnat, aby ju nepřejela kára našeho souseda (Ou jé, ten kúl trabík z šesté republiky, yeah) pana Čumila se žlutym obchoďákem, kde už sedm šestinedělí a osm let k tomu staví další patro, aby se tam moh´ nastěhovat, checht (A jeho Cool žlutej obchoďák je centrem pro všechny fízlíky, kteří si tam chodí pro cigára, moje bábuše si tam chodí kupovat známky před Vánocema na pohledy a na schodku před obchodem vždy pochlastává pětice opilců - dokonce si tam vyrobili i terč a hrajou šipky na ulici. Pchá. To bych mohla jakože jít na hygienu a jakože to oznámit, okamžitě by jim to zavřeli. Pchá). Je to úchyl. A kurva! Moje fantazírující inspirace alias Fantazie II. je právě oficiálně DEADovatá. Konkrétně ju přejelo červený Lamborgýny a teď má na kolech její mozek. Ble. Fuj.

FANTAZIEEEEEEEEEEEEEEEE, ty krávo, to jsi musela jít prodávat moje obojky? TO JE MOJE PRÁCE!!!!! Ale pohřeb si zaplatíš ze svýho!!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama