Začněte klepnutím sem.

19. listopadu 2009 v 20:06 | 101% Cocotte |  -Zápisy
Nikdo nemá rád, když mu někdo říká, co má a nemá dělat. Nikdo není tak optimistický, aby věřil tomu, že když sebere Smrtce kosu, ona ho nezabije nožem. Nikdo není nic, než jen krev a kosti, které stejně skončí v prach.

Co mě k této myšlence vede? Člověk si může žít úžasný a bezstarostný život, ale stejně skončí tak, jako ostatní. Jestli existuje peklo a nebe, v nebi se budete mít fajn a v pekle budete hrát Mariáš, četla jsem to v Madé Frontě. Jestli existuje minulý a budoucí život, tak je vám tenhle na hovno, příště se můžete narodit jako vnuk Paris Hilton. A pak je tu vlastní svět, do kterého se dostáváte v noci ve snech či ve volných chvílích a který může být dokonalý. Zdálo se mi o modrých šatech. Korzetových modrých šatech až na zem. Byly krásné a byly ze snu. A každý si je může vysnít. Kdo si to teď čte, představuje si je úplně jinak, než já, ale já v nich vidím krásné tmavomodré korzetové šaty. A vy možná taky krásné tmavomodré korzetové šaty. Ale úplně jiné.

Když si člověk každou věc představuje jinak, je automatický jiný. Každý je jiný a zatímco někdo se skrývá v davu, někdo svým stylem upoutává veškerou pozornost. Když si jeden člověk všimne někoho a řekne: "Ten je úžasnej" a druhý jen dá oči v sloup - tohle je jinost. A jinost znamená, že se každému líbí něco jiného, že nejškaredější holka z celé školy bude mít úžasného manžela, krásné děti a bezstarostný život. Ani nevím, proč to píšu, jen mě to tak napadlo.

Ve shrnutí - mně se nelíbí nagelovaní typani, já se nelíbím většině lidí (Pokud se zrovna nezakecám s nějakým metalistou, kterého zaujme na mně nevimco xD Asi jen zapomněl doma brýle. Nu což), ti metalisti si nadávají s hopíkama, hopíci se nelíbí punkerům (A metlochům a většině normálních lidí), většina normálních lidí splývá s osatními a mezi nimi jsou zase nagelovaní typani, kteří se mi nelíbí a já se nelíbím bůhvíkomu. A zase nevim, co tu píšu. Jen, že se zamyslete, co je opravdová krása. Ne, opravdu to není Avril Lavigne ani Katy Perry. To vám tvrdí Bravo a šici si ho kupují...

A jó, Bravo má dycky pravdu.

Nic jsem neřekla. Tenhle článek neberte vážně. MĚ neberte vážně. Já jsem jen ta holka v županu. Kdo by to ostatně čekal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Suši Suši | Web | 19. listopadu 2009 v 20:38 | Reagovat

To je pravda.
Nic proti, ale článek jsem vůbec nepochopila. Aneb pochopila, ale nedošla mi ta pointa. To nevadí. Mně se nelíbí ten diskant co bydlí nade mnou. Teď se ozývá "TUCTUC.....TUCTUC" a to je opravdu dost nemilé.

2 Sušenka Sušenka | Web | 19. listopadu 2009 v 20:52 | Reagovat

Nikdo není dokonalý. Vždy jsou na něm krásné jen chybi. Mě se líbí ten můj metalista, který přede mnou metalista není. Který neustále musí být v pohybu aby se nenudil a který nikdy nemyslím. Říkám tomu láska, ale sama vím, že si jednou navzájem ublížíme. Ale možná proto s ním jsem.

3 Ranya Ranya | Web | 20. listopadu 2009 v 14:00 | Reagovat

Uhm... a víš, že mám obrovskou tendenci Ti tenhle článek pochválit, jak hezky jsi jej sepsala? Na MĚ to působí přehledně, rozumně a tak vůbec. Jenže já su podle většiny lidí okolo divná, takže mě nemůžeš brát vážně, já vím. Ale stejně... hezký článek. A ta myšlenka - pravdivá, krutá, lidé jsou tak snadno ovlivnitelní a ideály krásy jsou jim huštěny do hlav ze všech stran, plus připočtením jejich netolerantnosti vzniká něco krásného: lidstvo tak zkažené a prohnilé, že nemyslím, že se to dá zvrátit. x) Jinak předpokládám, že tenhle komentář nechápeš. Nevadí, já jej taky nechápu. Ale měla bych se odnaučit říkat "jej", za chvilu ze mě bude L... nechci být L. Je sice luxusní, ale nechci se předělat na japonského kluka-génia. Vážně ne. No nic, mám v hlavě mixér a trochu mi hrabe, radši si mě nevšímat...

Děkuju za popřání k uzdravení.

Hezký design.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama