Dětství

20. ledna 2010 v 10:16 | 101% Cocotte |  -Zápisy
-Jako malá jsem byla psychopat.
-Jako malá jsem byla drsný psychopat.
-Psychopat jsem pořád, ale už nemám potřebu se s tím chlubit
-Jako malá jsem byla přesvědčená, že pod klapkami našeho klavíru jsou ukryty miliony.
-Jako malá jsem vzala nůž a začala seškrabávat povrch klapek klavíru, protože jsem si myslela, že jsou tam miliony.
-Otec mě nachytal a dal mi takové kázání (P.S.: bylo to tak ve druhé-třetí třídě), že jsem se od té doby už skoro nedotkla nože.
-A už jsem se od té doby nedotkla klavíru a díky tomu mě málem vyrazili ze ZUŠky.
-Ale to nemuseli, já jsem po třeťáku odešla sama.


-Jirka ve školce nás přesvědčoval, že máme na druhé straně hlavy ještě jedny oči.
-Ale protože jsme tam měli všichni vlasy, neviděli jsme přes ně.
-Přišli jsme za učitelkou a požádali ji, jestli by nás neostříhala.
-Zeptala se, proč.
-řekli jsme jí, proč.
-Ona řekla, že je to blbost, že bychom přes druhé oči neviděli.
-A já na to, že když nám půjčí svoje brýle, problém to nebude.
-Míša ve školce jednou řekl slovo "hovno" a já ho zopakovala dostatečně nahlas, ale ne tak, aby to slyšely rozchechtané učitelky. Aneta se rozhodla na mě žalovat. Házela jsem po ní pastelky a mlátila ji, tahala za ruku a řvala, ať to nedělá.
-Učitelky se pořád chlámaly.
-Aneta mě přeprala.
-Za trest po výhružkou "jinak dostaneš přede všema na holou" jsem byla poslána do oběda sednout si na záchod.
-Ten den tam přišel Hronek a počural se ve chvíli, kdy docházel na záchod. Takže mu to bylo prd platný.
-Jako malá jsem bubnovala na hokeji. A šlo mi to hodně dobře, obyčejně jsem bubnovala konec první třetiny a první polovinu druhé třetiny a skoro celou třetí třetinu + přestávky
-Bylo to tak proto, že jeden z bubeníků (vlastně všichni) chodili z hospody obyčejně pozdě chodili o minutu-dvě napřed.
-Bramborák (nenávidím ho ze všech nejvíc, naprosto mentální kretén, ale o tom možná jindy) (svou přezdívku dostal od bratra díky tomu, že "bubnuje, jako když se po schodech do sklepa kutálí brambory") mě častokrát pouštěl bubnovat na celou třetinu.
-Pak přestal chodit na hokej, ale nedávno tam byl znovu a snažil se bubnovat, jenomže ho všichni vyfakovali.
-Máma občas chodila s přáteli na jedno/do restaurace/sednout si (pak se z ní stal nakrátko alkoholik, ale díky silné vůli jak rychle začala, tak rychle přestala - problém je v tom, že teď už nikam nechodí-kvůli mně- jsem piča) a mě to sralo, tak jsem chodila za ní a vřískala.
-Bylo to v první a druhé třídě.
-Dupala jsem
-Házela vším okolo
-ječela jsem
-Tahala jsem ji za ruku
-jednou jsem spadla a málem si rozbila hlavu
-Otec se ve druhé/třetí třídě stěhoval do spodního bytu (protože s ním nebylo k vydržení) - psychopat- jsem po něm- a chodil za náma a tvrdil, že se zabije, že skočí pod vlak, že musíme být při něm a my věděli, co on dokáže, tak jsme byli pořád na máminé straně.
-Můžeme být rádi, že jsme s ní zůstali.
-Ale nikoho by ani ve snu nenapadlo bydlet s ním.
-Fackovala jsem svoje kamarádky.
-Mamka mi vždy přichystala hezké oblečení, ale já si vzala staré a ošoupané, dotrhané věci, když jsem šla ven.
-Ostatní ze mě měli srandu, ale já jsem si myslela, že je nemám brát vážně.
-Když mi bylo pět nebo šest a byla jsem s babičkou na koupališti (s mojí MILOVANOU babičkou; chodila se mnou skoro každý den, nebo jsme chodili na Hloučelu... Třeba přišla v pět na večír z přehrady a chystala se do kostela, ale já ji ukecala, aby se mnou šla znovu na Hloučel (z přehrady se chodí lesoparkem Hloučela domů)), tvrdila jsem babičce, že vidím bratrovi kamarády (mohlo jim být tak sedmnáct) a dolízala za nima. Měli mě dost a házeli mě do vody, ale já se nenechala.
-řekla jsem takovou moudrou větu: "A když si chcete s někým nadávat, řekněte: Táhni ty potvoro".
-Oni se chlámali a začali to na sebe řvát.
V té chvíli jsem se cítila VELICE důležitá a s blaženým úsměvem jsem sledovala, jak se navzájem hází do vody.
-Pak se mi snažili dohodit "Matesa", ze kterého si dělali srandu, že po něm jedu.
-Nechápala jsem je.
-Pak přišla Nikča a s ní jsme ty kluky otravovaly až do večera, než ten jeden Nikči nafackoval, nebo co.
-Nikola se rozbrečela.
-Přestaly jsme dolízat.
-Chodily jsme na takový bezva koupák, kde byla budova (občerstvení atp.) a na ní oplocená střecha, kde se mohlo opalovat. Puberťačky si z toho udělaly nudárnu.
-Nikola je vždycky chodila očumovat.
-Já se smála.
-Jedna holka na ni zařvala "úchylko".
-Nikola se jí zeptala, co to znamená.
-U psycholožky jsem vřískala (to bylo taky v první/druhé třídě), ječela , dupala a rozbíjela, co jsem našla.
-Nadala jsem jí do krav.
-Mámě taky.
-Ted bych tu psycholožku ráda potkala, omluvila se jí a začala k ní chodit.
-Nemám odvahu.
-Krom toho myslím,že se už dokážu ovládat a jen tak něco mě nerozhodí.
-Cholerické záchvaty, ač v menší míře, mám pořád.
-Hodně často mám ze vteřiny na vteřinu dost všech lidí a ignoruju je.
-Nevyplatilo se mi to při zkoušení u tabule, kdy jsem nikoho nevnímala.
-Pamatuju si, jak nám Kristýna (bylo jí už sedm) ve školce vysvětlovala význam slova "šukat".
-Jirka navrhl, ať to zkusíme, ale slyšela to učitelka.
-Poslala ho skládat si puzzle.
-měli jsme před Kristýnou respekt, protože věděla, co je to "stryptýz".
-Předváděla nám ho (vlastně se jen kroutila u sloupu a sundala si mikinu).
-Pak Tereza řekla, že taky ví, co je to stryptýz.
-Předváděla nám ho.
-Místo toho, že by si něco sundávala, ale tvrdila, že je to pořad v televizi.
-Jmenuje se Komisař Rex.
-Vyfakovali jsme ji a tvrdili jí, že je Rex nejlepší.
-A ona, že to je Stryptýz.
-Jako malá jsem si myslela, že mě sledujou špióni, protože jsem z jinýho světa.
-Občas mám pocit, že mě někdo sleduje, pořád.
-Zablokovala jsem bratrovi IP na skoro všech diskusních fórech, na která chodil.
-Málem mě za to zabil.
-Vše ale vyřešil.
-Měla jsem půl roku zákazu na net (to bylo asi ve čtvrté třídě), ale pak ségra dostala noťas a byla tak nadšená, že mě tam začala pouštět a bylo jí celkem dost jedno, že jí stahuju viry
-V té době jsem věděla, co je to Trojský kůň, Vir, Červ, Spyware, Spam, Cheat, "myšovat", "Ajťák", hacking, pevný disk, Hardware a Sofrware, Firewall a že je Bill Gates debil.
-Většina lidí věděla, co je to vir , cheat byl pro všechny známý jako "kód" (vlastně je pořád) a hárdvér a softvér znali z reklamy na cosi.
-Miluju tu reklamu.
-většina lidí doteď neví, co je to Ajťák.
-Spousta lam, co píše svoje "oužasné" weby -obyčejně ani není web jejich práce - pracují ve WYSIWYG (nemyslím teď blog, ale programy), si ani nevšimne, že je "někdo" shazuje (nevinně se dívá)
-Byla jsem u Verči a ta, když hledala WordPad (V příslušenství Windowsů, program na psaní všeho pro ty pomalejší), otevřela Příkazový řádek a divila se, že má černé pozadí toho programu. A snažila se do něj psát E-Mail, který chtěla odeslat komusi.
-Myslím, že to byl milostný dopis pro Davida.
-divila se, že při každém zadání "enter" se to jaksi "pojebe" a znovu naskočí adresář s"čímsi".
-Příkazový řádek je jedna z mála věcí, která se dá ve Windowsech dělat.
-jedna z hodně mála věcí.
-Musím se pochválit, že Příkazák nevyužívám k nepěkným účelům, ale vraťme se k dětství.
-Jako malá (bylo mi pět) byl sníh a na zahradě jsme měli sud, ze kterého jsem vytáhla led a rozmlátila ho. Pak jsem si všimla skleničky na plotě, tak jsem se ji snažila zhodit.
-Ta sklenička spadla, tak jsem ji vzala a pořezala si celou ruku (celou pravou dlaň, prostě všechno pod loktem)
-rychle jsem to uklidila, stoupla si k lavoru a vzpomněla si, že mám začít brečet.
-Máma přiběhla a ptala se, co se stalo.
-řekla jsem jí, že jsem viděla tatu, jak vytahuje led ze sudu a rozbíjí ho a pak jsem se ho dotkla a pořezala jsem se.
-Odvezli mě do nemocnice a ruku mi zašili.
-Málem jsem se jim tam poblila.
-Ale na tuhle činnost jsou autobusy a vlaky.
-A auta.
-A letadla.
-A lodě asi taky.
-Motorky ne.
-Tramvaje jsou nejhorší.
-někdo (fakt si nevzpomínám) pro mě na základce kradl křídy a pak mi je dával.
-Přišlo se na to a bylo to na mě.
-Hádala jsem se se všema romama, kteří byli na škole.
-Málem mě zabili.
-Kiřina matka asi nejvíc.
-Kira tvrdila, že je italka
-Já si z ní dělala srandu, jestli si Itálii neplete s Rumunskem.
-italsky neuměla ani slovo.
-Její matka byla... Však róm.
-Kira byla poloróm.
-Málem jsem ji jednou vyhodila z okna.
-Její matka ji až do páté třídy vždy ráno dovedla ze školy a odpoledne ji čekala u školy a odvedla ji domů.
-ve čtvrté třídě jsem řekla Standovi, že když dá Kiře facku a pozdravuje ji ode mne, dám mu stovku.
-Pak jsem řekla, že jí může dát ty facky dvě.
-On jí to řekl a peníze si nevzal.
-Kira to řekla učitelce, matce a všem ostatním.
-Dostala jsem za to důtku (což doteď nechápu).
-Skoro nikdo z rodiny to neví.
-Moje máma si z Kiřiné mamy nic nedělala. Akorát srandu.
-Pořád jsem dítě.
-I když, ve chvíli nastoupení na gympl už jsem celkem zodpovědná.
-Sere mě to.
-Jsem dítě.
-Budu dítě.
-Byla jsem dítě (což je logické)
-Chci být dítě.
-Nevím, co dál.
-Ahoj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Just I´m Just I´m | Web | 20. ledna 2010 v 11:39 | Reagovat

Sice jsem to celé nepřečetla,ale přesto je zajímavé, jak si to všechno pamatuješ :)

2 phoenix phoenix | E-mail | Web | 20. ledna 2010 v 12:02 | Reagovat

tak to je dokonalé! :-D
a ten závěr se mi líbí

3 Radka Radka | Web | 20. ledna 2010 v 16:09 | Reagovat

Škoda..že už nehraješ..já teda toho lituju..že už nehraju ..hrála sem 5 let..kvůli škole,sem toho nechala.

4 Kája Kája | Web | 20. ledna 2010 v 18:47 | Reagovat

No myslím žes měla zajímavé dětství :D

5 Ran Ran | Web | 20. ledna 2010 v 19:38 | Reagovat

No... nečetla jsem celé, jen útržky... ale je to zajímavé. A to jsem zrovna včera přemýšlela o důvodu, proč se bojím fyzicky bránit - dřív jsem se nebála a rozbila klukovi hlavu šutrem (museli mu to šít). Od té doby se bojím.

Jo, to znám... marnou snahu napsat něco rozumného. Můj obličej klidně věnuji natrvalo a vyměním za Tvůj, svoji příšerně vypadající držku fakt nepotřebuji, klidně bych zaplatila za to, aby si ji někdo za mě vzal.

6 Ran Ran | Web | 20. ledna 2010 v 19:39 | Reagovat

(Překlad prvního odstavečku - taky jsem se hrabala podobnými úvahami.)

7 Kája Kája | 20. ledna 2010 v 20:46 | Reagovat

Hodně často mám ze vteřiny na vteřinu dost všech lidí a ignoruju je.
Jo tenhle pocit znm, až moc dobře, a nesnáším je :( musím se pak hodně ovládat...A to taky nensáším, když chci něco říct ale vím že nemůžu :(

8 mojda mojda | Web | 21. ledna 2010 v 6:41 | Reagovat

Tak budeš dítě ,které nestačilo zestárnout ;-)

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 21. ledna 2010 v 9:14 | Reagovat

Krásné dětství.
Střeva klavíru jsou jak kráječ na knedlíky.
Tvým článkem sestupuji to točitých schodech do tajuplné pivnice, plné kvasných vjecí.
Dnešní den tak bude dozajista vydařený, bez ohledu na to jestli mne přepadne žízeň nebo ne.

10 žíravina žíravina | Web | 21. ledna 2010 v 15:35 | Reagovat

to je dobrý. prej jestli si Itálii neplete s Rumunskem =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama