Je mi ctí oznámit vám, že jste ode mě právě chytli ptačí chřipku.

7. února 2010 v 16:31 | 101% Cocotte |  -Zápisy
Jsem antidepresivní vonná tyčinka z Tesca. Nevěříte? Přičuchněte. Omdlíte, probudíte se v nemocnici, seberou vám plíce. A deprese bude pryč. A vy možná taky, ale třeba před pár lety někdo na poslední chvíli zrušil potrat, narodil se malý génius a ten teď nasazuje umělé plíce z hliníku.
Právě mi došel mátový čaj a nemá kdo by uvařit další. Budu zuřit, protože já-chci-mátový-čaj. A nechci si ho vařit. A můj bratr rozbil takovou tu elektrickou konvici, jak se v ní ohřívá voda. Myslím, že se jmenuje horkocosiá konvica.

Víte, že ta pomáda na rty, co se ji snažím strčit do krku, stála 21.90 Kč? A je jakási zelená. Asi ji budu reklamovat.

Sedla jsem ke klavíru. Noťas vedle sebe. Pustila webku. Na první pokus jsem s drobnými (=nepatrnými, ale častými) chybami zahrála úvodní znělku z toho filmu Kmotra. A utkvěla mi v paměti díky tomu, že pořád hraju tu hru. Vlastně nehraju. Hraju ji jednou za čas. A pak jsem zahrála ještě jednu písničku z Kmotra, dokud mi nedošlo, že už ji dál neumím. Ale zahrála jsem ji napůl. Čím dál víc mě to utvrzuje v tom, že kdybych nebyla tak líná, mohla bych svůj "obrovský" hudební talent(když mi to řekla učitelka klavíru ve druhé třídě, kdy jsem zahrála na první pokus jakousi sračku bez not líp, než páťačka, co to hrála podle not. A říkala mi pořád, že mám veliký talent oproti ostatním, jenom nejsem schopná naučit se noty. Babka jedna, měla pravdu) nějak využít. Třeba začít znovu chodit do klavíru... Ale já přeci neumím noty. Potřebuju umět noty, ale já je neumím. Umím, ale neumím podle nich hrát. Jako kdybych četla azbuku - něčemu rozumím, ale většině ne a hlavně podle toho nedokážu číst a použít to. A toto mě štve. Ólalá.

Ale víte co? Strašně bych chtěla umět na bicí. Nestačí mi buben na hokeji, ke kterému se zřídkakdy dostanu. Chtěla bych umět na baskytaru, na kterou s největší pravděpodobností jednou umět hrát budu. A jestli ne, budu zabíjet mouchy kytarou - mám to přeci v menu. A taky bych chtěla mít ještě mladší ségru, abych ji mohla mlátit kytarou a ukazovat na ni fuckáča a ona by nevěděla, co to je. I když mám sourozence, jakobych byla jedináček. Jsou o hodně starší, strašně mě to mrzí. Jsem sice samotář, ale ségru bych brala :-D Ti, co ji mají, to stejně asi nepochopí.

Nejhorší zjištění dne je, že nejdou odesílat komentáře na Blogspotu. Anebo jsem divná a můj Cocottač je divný.

Neví někdo, jestli se z nadměrné konzumace mátového čaje nemůžu zbláznit? Ono to tak totiž vypadá.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 phoenix phoenix | E-mail | Web | 7. února 2010 v 17:22 | Reagovat

mateinem se můžeš spíš zfetovat než zbláznit :-)
hudbě se určitě věnuj, pokud tě to aspoň trochu baví. hudba rozvíjí části mozku, který jinak zůstanou úplně zakrnělý (možná i díky tomu jsem byl na gymplu dost outsider :-D )

2 MICH MICH | Web | 7. února 2010 v 18:12 | Reagovat

no právě, já ho taky používám celkem pořád, proto ho tak nemám ráda ...

3 Suši Suši | Web | 7. února 2010 v 20:25 | Reagovat

Já též přestala chodit na klavír kvůli notám.

Jenže pak by se nejspíš nemohli trápit kvůli něčemu, protože ty dvě věci vždycky nějak souvisí se situací.

4 Suši Suši | Web | 8. února 2010 v 16:23 | Reagovat

Právě ten obrácený mám na mysli, ale to nevadí ;)
Jsem taky moc ráda.

5 Suši Suši | Web | 8. února 2010 v 16:47 | Reagovat

Asi takhle: toho názoru si cením ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama