V noci jsem měla sen. Nebo spíš zrána. Rakovina. Chemoterapie. Měla jsem vlasy. Byla jsem po ní celkem v pořádku. Budík... Úvahy - poslední dvě položky už byly provedeny při vědomí. Okamžitě po snu, který si pořád pamatuju (žeby znamení od Duchovního průvodce?) mě napadl jeden příznak. Jako blesk z čistého nebe. Možná i dva. Zanedbávám ho, půl roku. V pondělí jdu asi k doktorce. I když (doufám, věřím, prosím) snad nemocná nejsem (nadruhou stranu třeba je to jenom tím, že jsem se včera dívala na Zoufalky, kde má jedna děvčica rakovinu), najednou se mi změnil pohled na svět. Růžové brýle, které jsem kdysi dávno odložila, jsou zase zpátky. Nemám potřebu každému ukazovat svoji drsnost, do jednoho profilu jsem napsala po dlouhé době všechno po pravdě. Tedy-skoro... Nevím, co je pravda. Jsem až moc zmanipulovaná tím, čím bych chtěla být a ačkoliv se mi to nedaří, tvrdím, že jsem taková... Překvapilo mě, že když jsem si před pár dny dělala test temperamentu, bez jakékoliv přetvářky mi vyšlo melancholik. Tomu bych i věřila, protože jsem opravdu odpovídala -doufám-popravdě.Ale jakobych si vážila života.
Najednou jsem si po asi roce uvědomila, že jsem na Světě a nechci jít pryč. A určitě se nechci trápit.
Když o tom tak přemýšlím, jakobych už cítila padat vlasy. Ne! Tyhle myšlenky mě nesmí ani napadat. Půl roku jsem marnila čas a najednou je ze mě hypochondr. Jsem totiž blbá. Dokonce tak blbá, že jsem si teď na netu četla všechny horoskopy, snáře a výklady a bůhvícovšechno. Nikde nic o zdraví, zato rubriky sex jsou vždy tučné. To je mi na nic. Na vyšetření jsem měla jít hned ráno. Jsem blbá.
Tak jsem si aspoň koupila novou kabelku a cosi. A kebap. V sekáči. Teda, ten kebap ne, myslím tu kabelku a cosi. Byla jsem totiž s mámou ve městě... Nakonec mě poslala domů sníst si ten kebap :D Mám z té kabelky radost. Radost mám ze spousty věcí. Jenom ne z toho, že jsem tak blbá. Potřebuju se v tomhle článku smát. Napadá mě milion smutných úvah. Některé se mě ani netýkají. Nedokážu psát rozveselující článek. Nikdy, když mám strach. Zítra jdu na hřbitov. S Huggy (nové jméno pro pLenku xD), Verčou a možná i Jake. Těším se... Moc. Ve tři před radnicí, přidá se někdo?
...
Nějak nevim, co napsat, protože stejně řeč skončí u chorob a na to já nemám sílu. Tak ahoj :)
mojda | 
trošku šílený, já vim, ale celou dobu si řikam, že je mi jedno jestli umřu nebo ne a teď..já nechci. Chci tu bejt..:)
... 
kdo by chtěl rakovinu, to ti věřím, ale myslím, že je to kvůli tomu filmu a když člověk má z něčeho strach a myslí na to, tak se to ve snech projeví...
každopádně by na nemoci myslet neměl, je to negace, kterou si pak i nemoc může přivolat...
mysli jen na hezké věci, pozitivně, a pro klid duše k tomu doktorovi tedy běž