Zvláštní nálada.

21. května 2010 v 21:51 | 101% Cocotte |  -Zápisy
Právě někomu (asi stopadesátému člověku, kterého to aspoň trochu zajímá-doufám) vysvětluji základy o andílcích, čakrách, meditacích a ták. Někdy je to šíleně těžké-ale proč nás, lidi, kteří v andílky věříme-všichni ostatní tak odsuzují? Přitom nás "bláznů" je tolik po celém světě a dřív to bylo úplně normální. Vím, že křídla mého andílka nade mnou třepotají dennodenně a andílci mi pomáhají, ačkoliv je kontaktuji spíš letmo. Meditace neprovádím a astrální cestování je přeci jen risk - ale andělé mi pomáhají, jako každému.


Culím se tu na sebe do zrcadla, které je postavené vedle nótbuku a každou chvíli sleduju své vlastní reakce na cokoliv. (Ne, opravdu se na sebe záměrně nexichtím.) Možná je to zvláštní, ale je to důležité k tomu, abychom se navzájem poznali. Myslíte, že když se smějete, zní to spíš, jako když řehtá kůň? (Osobně mám zvláštní smích, ale jako kůň snad nezním :D) A viděli jste se někdy, když máte smích, že se za břicho popadáte? Možná pár fotek, jedno video... Jenomže výraz v obličeji toho o vás řekne tolik a přitom se sami nevidíte, jak sami reagujete na některé podněty. Já osobně, když něčemu nerozumím, pokrčím obočí a nos a všichni si pak myslí, že řekli něco špatně, ale já přitom jen neslyším, co říká. A pak se začnu smát, protože jsme všici v rozpacích a dotyčný je úplně mimo :D Když Míša něčemu nerozumí, našpulí pusu a taky pokrčí čelo, to vlastně všici a přitom je to spíš signál, že se nám něco nelíbí a nesouhlasíme a že mluvíme o nevhodných věcech :D Čudné. Aďa tak mírně natočí hlavu. A Leňu jsem nevyzkoumala, protože si většinou rozumíme.

Vlastně se poslední dobou zaměstnávám sebou. Né, že bych lezla na manikúru a do kosmetiky a chodila na lekce chování, ale prostě mě zajímá můj zdravotní stav (jakbyne, když za tři dny půjdu na to vyšetření), snažím se ho zlepšit a hodně mě třeba zajímají lidé kolem sebe - ne, že bych jim pomáhala, ale prostě se o ně zajímám, snažím se je vyslechnout a nějaká ta rada ode mě je sice blbost, protože já jsem blbej člověk, ale když můžu, poradím. Protože blbci radí nejčastěji, že jo :D

Jéda, já se fakt nějak moc očumuju v tom zrcadle. Otáčím se na sebe jak na nějakýho kamaráda a culím se na sebe a nadávám tomu sletu beďarů, co si myslí že mě budou otravovat. A snažím se přivolat krásu xD No co - jsem jenom člověk a klidně přiznám, že využívám Photoshop před tím, že uveřejním nějakou fotku :-D Aji když uznávám, že dnes, když jsem si vyšla v gothickym (Stahováky, sukňa, tkaničky táhnoucí se deset metrů za mýma vysokýma botama, návleky... No vlastně to není zas tak gothický, jak spíš vlastní styl), mi to slušelo-možná proto, že jsem měla sluneční brýle, které mi překrývaly polovinu obličeje :D No co nadělám. (Zas se těším na ty kecy typu "Ty se moc řešíš" xD) Jdu, protože jsem hladová a unavená. Čau
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 21. května 2010 v 22:18 | Reagovat

Vzláštní anjelé se mihnou v knize:
Benedikta Jerofejeva:  "Moskva Petuški zpáteční"

2 Vivi Vivi | Web | 21. května 2010 v 23:46 | Reagovat

Věřim v anděly. Teda mám o nich vlastní představu, ale věřim na ně :)
Další kdo se rád očumuje v zrcadle a doufá že mu to pomůže :D no aspoň nejsem sama :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama