-Zápisy

Nový článek. Téma týdne je zdraví. Napsat článek na toto téma. Co je téme týdne? Nové komentáře. A tak dál.

8. dubna 2010 v 18:25 | 101% Cocotte
Tak krásně, jako na zahradě, se neodpočívá skoro nikde. Vytáhla jsem si lavičku na sluníčko, hodila na ni deku (děkuji babičce za starou, vytáhanou, ale super dečku a polštářek-parádně se na tom odpočívá!;), vzala si sešit do dějepisu a MPtrosku a nařídila paní Empétři, aby hrála. No, stejně jsem se nic nenaučila a po půl hodině mi to došlo, tak jsem si lehla a jen tak přemýšlela. Vydržela jsem tam přes dvě hodiny, ale pak mě z této úžasné odpočívárny cosi hnalo (To cosi byl počítač, ale hned jak jsem vše sklidila, začlo mě to mrzet-takže napíšu článek a zmizím-a navíc-celkem mi vadí, že vlastním ICQ, protože kurva jsem v režimu nepřítomen nebo zaneprázdněn a pořád otravují... Respektive jeden otravuje. Nemám na něj čas, náladu, nic. Prostě. Takže nechodím na ICQ. A jestli si to čteš, tak máš smůlu :P ;)), ale jak jsem sklidila deku a odtáhla lavečku do stínu na své místo, začlo mě to mrzet ;) Na sluníčku je přeci krásně, hlavně se těším, až nebude tak chladná zem a budu si moct lehnout na trávu... Jen tam snad zas nebudou ti otravní mravenci, poslední dvě sezony se v trávě celkem drží.

    Za chvíli následuje proces obarvení vlasů (Chcu červeny proužky, kura! Ale zas ne zas tak moc, abych to zrealizovala... :D), jak jinak, než na černo. (Přemýšlela jsem o zrzavé, ale nehodila by se ke mně, mělo by to efekt asi jako u Bree v Zoufalých manželkách). Zítra, jestli zas Jokera matce nerupne v bedně, jdem na Njú-Metl gitár párty (Nu-metal guitar party). Tož ale :D  I když s námi jde zřejmě i Leňa ;) ;) Měla bych začít uklízet. 

Vlastně jsem vám toho zase moc nesdělila, snad zase někdy dostanu tu pravou blogerskou náladu ;)) Mějte se hezky , ahoj ;)

Naprosto jsem se zbláznila... A hele, spoustu mých článků začíná na Naprosto.

6. dubna 2010 v 12:30 | 101% Cocotte
   Jenom já můžu procházet kolem maturantů a když si ze mě jeden zase chce dělat posměšky, udělám takovou pípovinu, jakou jsem udělala (ne, z pípy jsem fakt nepila. Bohužel).

Míša, šikulka, si zapomněla tělocvik "někde". Zjistila to před tělocvikem xD. Tak jsme šli do třídy-na sekretariát-do fyziky- do kabinetu fyziky. Z čehož plyne, že jsme našli ten tělocvik v kabinetu fyziky :D. Nu, a po cestě zpět jsem zase nasadila takový ten špiónský a tragický výraz v obličeji a očima jsem se rozhlížela po všech, až nějaký maturant (?) zaklepal na mé rameno a dožadoval se pozornosti (btw seděl). Já se otočila, on zaklepal na rameno nějaké polobárbíně, ta se otočila, chvíli si mě oba prohlíželi, a když mě to asi po pěti vteřinách přestalo bavit, nasadila jsem nejvíc psycho výraz, který umím a pronesla tajemným hlasem: "Proroctví se naplňuje!" a zakrátko šíleným tónem "Všichni umřem!!!". Pak jsem zdrhla a u schodiště, kde na mě čekaly holky, se začala tlemit. Myslim, že maturitní ročník ze mě má buď čurinu, nebo špatné spaní. (Ano, jsem šílená.) Nu, a příště prohodím "Nenechte se očipovat". Baví mě předstírat, že jsem šílená, protože mě baví hrát si na někoho, kdo nejsem. Občas ze sebe dělám andílka :D Ale i tak mě celkem sere, že tyhle blbosti dělám-nadruhou stranu jsem přeci pubertální střeštidlo, co tvrdí, že nepije a pak se plánuje opít s bábou :D

Nó, a mám celkem hlad, takže se ozvu ještě večer, nebo zítra ;)Mějte se krásně, pápá ;))

jak krásný dnešní den byl...

2. dubna 2010 v 22:59 | 101% Cocotte
...A jak málo mu k té kráse stačilo.

Probuzení v deset, pak se pustila bedna a tam jakási teenagerská chujovina, která mě kupodivu bavila. Pak oběd, hry (Dost jsem zase propadla Locomotionu-dřív jsem ji hrávala, když mi bylo osm, parádní na odreagování), ve čtyři jsem si usmyslila, že bych mohla jít ven, tak jsem si vzala fialovo-červeno-jakousi tužku a začala si s ní malovat oči :D Nakonec jsem se napatlala aji černou tužkou, pak přišla na řadu řasenka, díky které se všechno zkazilo, nakonec jsem si udělala konturou asi dva cenťáky od rtů obtahy a vyplnila je rtěnkou-než jsem vyšla, už jsem byla rozmazaná, ale mně to bylo jedno, protože se mě lidi děsí denně. Mezitím mimochodem bylo skoro šest hodin. Vzala se MP3ka, kabát, sluneční brýle (Takže má práce na očích byla ta tam) a šlo se... Směr neznámo.

Celou dobu jsem se držela trati, až jsem došla takovou horší cestou k Hlavnímu nádraží. (Všeho všudy jsem potkala jednoho člověka za dva kilometry, které jsem ušla a pak dva vláčky až na konci cesty-motoráčka na  Chornici a pak panťáka na Olomouc. )Šla jsem směrem do Vrahovic, což je úplný kraj Prostějova (Nejsem si jistá, jestli je jeho součást) podél Romže, která se ve Vrahovicích stéká s Hloučelou (to jsou dvě naše milované říčky :D), až jsem se dostala k OP Prostějov, kde nedávno zase propouštěli...Nu, ušla jsem toho dost :D A došla jsem až ke spolužaččiné farmě, dál už jsem byla líná-bylo přeci jen už po půl sedmé a já to ve Vrahovicích neznám, naposledy jsem tam byla snad ve třetí třídě.

ÁÁÁpríííl

1. dubna 2010 v 21:40 | 101% Cocotte
    Taky jste jako malí, třeba ve školce, říkali "Apríl, apríl, koza žere papír"? :D Přijde mi to strašně legrační :D S čímž souvisí "Máte mezeru, hodíme vás do sběru" apod. Jak se mi  po těch časech stýská...

   Dnes si ze mě nikdo nevystřelil-Snad jen na webu mafia.czech-games.net jsem nakrátko uvěřila tomu, že by se na hře MAFIA 2 přestalo pracovat, protože problémy v 2K Czech jsou delší dobu, jinak mě nenapálil a ani se o to nepokusil nikdo. Já jsem taky nikoho nenapálila a nemám potřebu to dohánět-samozřejmě mne napadlo, že bych sem mohla napsat článek o konci, který stejně plánuji, ale zítra by mě chuť blogovat přešla úplně (Což se klidně stát může) a pak by bylo hloupé napsat "předchozí článek byl apríl, tohle je pravda". Anebo mě napadlo dalších pár aprílových žertíků, ale... Snad příště :)

Kdo měl dnes něco zeleného na oběd? Mamka uvařila špenát- přiznávám ale, že tohle jídlo není zrovna mé oblíbené, ale Zelený čtvrtek je holt Zelený čtvrtek a špenát je zdravý. Celé tyto křesťanské svátky mám ráda, ale ve dnešní době je už neuznávám, jelikož jsou stejně jen na volno a to, aby se všichni ožrali, probudili se v úterý ve dvanáct a uvědomili si, že mají jít do školy/práce. (To zas bude legrace, jak v úterý všichni přijdou do školy s Vajíčkovou pomazánkou :D) Mám takový pocit, že v pondělí nikdo nepřijde, jako tomu bylo minulý rok-možná proto, že mě žádný nemá rád (:D) a možná proto,že ve městech se tato tradice již pár let nedodržuje. Dřív jsme s mámou jezdívaly pryč, jen minulý rok jsme byly doma a teď přemýšlíme o nějakém pěkném výletu-neví někdo o něčem pěkném v okolí Prostějova ;)?

Nu, půjdu opravit můj přes rok ukončený hudební blog, na který mám v plánu přidat pár článků (návštěvnost se drží na pět až třicet lidí za týden podle Toplistu a na deset lidí denně podle počítadla blog.cz-celkem bordel je v tom, ale pokud mi tam chodí deset lidí denně, těší mě to víc :D) a pak ho zase nechat rok odpočívat, adresu možná pak zmíním ze zajímavosti-ale není, oč stát. Nu, tak paapaa ;)

Jak šel čas ;)

31. března 2010 v 17:48 | 101% Cocotte
Doufám, že mě alergici na mé články týkajícíse deprese zase nesežerou.

Na začátek je dobré říct, že jsem si nejvíc pomohla sama. Jak k depresi, tak cestě z ní. Ale vyléčila jsem se taky díky vám a díky webům a blogům, díky kterým se začínám snášet.

Nevím, co mě dostalo do deprese, jestli mé gothické pozérství (aneb ghotyka s deathmetalovým zdrojem, protože jsem byla dárk a ívl) ,puberta, anebo prostě moja děsivá povaha. Krátce před hlavními prázdninami jsem se cítila  celkem mizerně a po pár týdnech (to již bylo během července) jsem se dostala k Beckově stupnici pro hodnocení deprese. Nad výsledkem jsem nijak neuvažovala, byla jsem přesvědčena o tom, že je to takhle v pořádku. Vyšlo mi něco přes 40  (mám pocit 45) bodů, což byla akutní deprese středně těžká(Btw maximální počet bodů je 50). Pravda byla, že jsem si některé vlastnosti vsugerovala, takže by jinak výsledek byl asi 35, ale i tak by to obyčejně zdravého člověka zřejmě znepokojilo. Na konci prázdnin jsem tento test zopakovala a vyšlo mi 37 bodů, tentokrát jsem nelhala skoro vůbec. Bylo mi to celkem jedno, cítila jsem sice, že se se mnou něco děje, ale spíš jsem pociťovala nálady, že jsem ta vyvolená, že udělám něco hrdinského a že jsem jedinečná, odlišná, naprosto jiná, než ostatní, nejchytřejší, naprosto mne pohltil egoismus-až na vzhled, nenáviděla jsem, když jsem prošla kolem zrcadla, viděla jsem tam ty největší děsy, které tam vlastně vidím doteď, ale teď už nevinním (jak se tohle slovo píše?) sebe, nýbrž moje rodiče. To bych taky neměla.V těch dobách jsem mimochodem stále uvažovala o sebevraždě, ale zatím jsem jen vyčkávala.

Děkuji.

30. března 2010 v 11:30 | 101% Cocotte
    No, tak mi skoro nic není...! :)  Respektive se můžu radovat, že mi není nic vážného, v možnostech, co mi mohlo být, totiž byla i rakovina. Jsem happy, i když nemám ještě vyhráno :P Doktor byl postarší pán, ale hrozně hodný, za tři týdny jdu na kontrolu.

Tož, díky hnusnému Facebooku, na který se snažím nechodit, jsem zjistila, že (Ano, jsem šílená fanynka lezoucí do soukromí svým oblíbeným kapelám):
-Patrick Grun (mlátista z Calibanu)- Narozen 11.dubna 1975 v Neuwiedu
-Má potetované nejen ruce atd., ale úplně celá záda (Zjištěno z fotky se svou ženou xD), břicho a část nohou a nechcu vědět kde ještě :D
-Ano, je to držka :D
-má rád koaly :)
-Byl by pěkné, kdyby změnil účes a nedělal všude takovy xichty :D
-Marc Gortz (brnkač Calibanu) má rád kočičky :)
-a klokany ;)
-Má moc moc pěkný úsměv, ale na všech fotkách se snaží vypadat evilovsky, i když mu to vůůůbec nejde
-Denis Schmidt (Krákal a brnkač Calibanu)-byl jako malý hrozně roztomilý - modrá očka, dlouhé, kudrnaté blonďaté vlásky..
-Nééé, radši přestanu mlit blbosti, ale stejně je to haluz :D :D A to je nemám v přátelích a ani si je přidávat nemíním



Nu, a jak se jinak mám? ;) Moc moc fajn-proto už nepíšu články-nemám si, nač stěžovat. (Mám, ale uvědomuji si, že všechno má svůj důvod a věci už vidím tak, jak jsou a ne tak, jak bych chtěla, aby byly.) Akorát mám fobii (doslova) z česání vlasů, pak mám ještě asi hodinu cholerický záchvat a ničím, na co přijdu. Babička jde s matkou zítra k psychiatrovi (kvůli tomu Allzheimerovi - bába si vsugerovala, že ztráta paměti a to, že má nemoc potvrzenou, je jen výmysl od doktora, aby platila za léky) a já brzy půjdu k psychologovi - své problémy chci řešit hned, myslím, že mám daleko víc chyb, o kterých ani nevím.

Je mi naprosto příjemně, že...

29. března 2010 v 20:52 | 101% Cocotte
Ironie. Právě jsem se přistihla, jak lžu. Zítra jdu na to debilní vyšetření, nesmím ani nic jíst. Zítra nebudu moct ani pít. Lijou do mě jakejsi děs (chutná to tak hnusně, že ani nevim, k čemu to přirovnat), je mi strašně... A ještě víc líto mi je dětí nebo staříků, kteří tohle podstupujou taky. Promiňte, že vám to sem píšu, tohle nikoho nezajímá (což je dobře)... Ale asi se zblázním. A to mám vypitou teprve polovinu té sračky, kterou si ředim vodou. ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ... Snad to piju a podstupuju jen tak pro nic za nic, doufejme, že mi nic vážného není. Prosím... Kdyby bylo, tak... Je prostě pozdě, protože su blbá.

WHERE-IS-YOUR-LOVE? WHERE-IS-YOUR-HEART?

28. března 2010 v 17:37 | 101% Cocotte
Sním toho týpka, co si mě přidal před asi čtrnácti dny do přátel na Facebooku (obyčejně takovyhle týpky ignoruju a nepřidávám si je), vypadá jak Andyho bratr (i když míň zazobaně)a chodí chlastat s Calibanama. Na profilovce je on a Patrick, proto jsem si ho přidala. Abych mu mohla očumovat soukromý fotky z Caliban-chlastaček :D :D :D Já chcu taky chlastat s Calibanamaaaa... K mé smůle navíc neumím ani slovo německy a radši budu bez překladu, než abych využila Gúgl překladače.

    Arms are weak, my feet are stiff & cold.. why do I not escape

Včera jsme s Míšou seděly na krávách :D Umělé krávy máme na městě, tož jsme se s nimi fotily.Roztomilé... Byly jsme na zmrzlině: Koktejl stál 38Káčé :D "Kolik dáš spropitnyho? Mám dat čtyřicet nebo padesát?" "Já dám čtyřicet." "Já padesát." ...  Na číšnici:"Zaplatime." "Bude to zvlášť?" "Jo." "Třicet osm." "Čtyřicet." "Vy taky třicet osm." "Čtyřicet." :D :D :D

Matka byla na Vychcané Fixe.Tož legrácky.S otcem. Prý se choval slušně. Překvapení.

Brutální chláma

26. března 2010 v 22:07 | 101% Cocotte
Videohovoruju s Míšou. Posledních deset minut se jenom chlámu.

(Přišel její brácha)
Já zpívám: "Roztočíme mrtvýho brouka nad hlavou... A jo, tam má byt čápa"
Míša: "Samaro..?!? Je tady brácha..."
Já: No a co..."
(za chvíli): "Roztočíme mrtvýho čápa nad hlavou, prol..."
Míša: "SAMAROOO! Zmlkni."
Já: "Tss, nebavim se s tebou."
(Otočila jsem se na posteli, vzala knížku "Péče o pleť", kde je na obálce obličej holky, dala ho na místo svojí hlavy a předstírala nasrání)
Míša: "Samarooo? Na co to potřebuješ?"
Já: "To není pro mě ... To věnuju Sabině."
Míša: "xDDDDDDDDD Sabině?.... Aa fuj, já řekla její jméno! Je to Kabina alias Samila"
já (výtlem)
Míša: "Segedin"

Polivečka.

25. března 2010 v 20:38 | 101% Cocotte
Dnes je opravdu debilní den - důtka, kterou dostanu neprávem, byla doplněna pětkou za to, že mi schází popis konstrukce v jinak dokončeném domácím úkolu z matematiky, ztratila jsem symbol od nejlepší kamarádky od moře, kvůli neodeslanému protokolu ve fyzice, který mám vlastně hotov, jsem dostala deset příkladů, které si musím sama vymyslet, na Archi-Méďův (:D) zákon, zítra jdeme do divadla a na fyziku se vrátíme, což mimo jiné taky znamená, že budeme psát test na látku ,která mi nejde do hlavy, ale jinak se mám fakt krásně :(

Proč mi nejde ta debilní Sylca od Calibanu zahrát na kytaru? V té jedné části se dycky seknu a už mě to dost sere :(

Lena se mne právě zeptala, jak se posílá soubor v Emailu. BFU vládnou našemu světu. Bí fí jú, bí fí jú... bí fí jú...

Takžejakožetaktože.

24. března 2010 v 21:00 | 101% Cocotte
Túpy, to jsem já a můj přítel Binů... Rádi se smějem a hrajem, Tůpy a Binů... (Toť úvod).

Láduju tady do sebe jakousi sračku ,která mi naprosto nechutná, ale abych mamince udělala radost, tak tu sračku jim. Je to cosi sladkyho, takže ani zdraví prospěšné, prostě hnus. Mně je vlastně jedno, co žeru.Stejně mi matka furt nuti jakysi sladky hnusi, ktery se nedajou žrat.

Matka mi koupila jakousi košili, která se mi vůbec nelíbí, tak jsem poděkovala a šla pryč. Za chvíli mi donesla ten hnus a ptala se:"Tobě se ta košila nelibi, co?", tož co bych lhala. Vždycky, když mi koupí nějaký hnus, se na ni usměju, hodim to na dně skříně a už nikdy nevytáhnu, a myslim že ju to celkem mrzí. Ale nemužu za to, že mi není deset a že si umim hadry koupit sama.

Vite, jakej je joke v kauze cikáni vs. my, normální a slušně vychovaní lidé? Že si ti cikáni myslí, že je všichni až na vyjímky, které proti nim vystupují, máme rádi. Neznám moc lidí, kteří by aspoň respektovali cikány a někoho, kdo by je měl vyloženě rád, jsem potkala třikrát a to na základce, když jsem se bavila s dětma ze speciální třídy (Zrušili zvláštní školu a všechny ty mentály označili jako Třída Bé a hodili je k nám na základku, strašnej bordel toto). Paroubek se na nás tlemí a vysmívá se nám z každého billboardu a tisku, cikánům se ustupuje, komunisti už si cvičně drátujou svoje rezidence, aby pak odrátovali celou republiku (joke, ale nejradši by to udělali), hopeři mě dneska zas málem zmlátili, kurva, co tohle je za stát?

Krev, svíčky, matika, čakry,mé nové knížky.

22. března 2010 v 21:07 | 101% Cocotte
Ahoj =) Už mě začíná štvát, jak za vším píšu tečky. Za nadpisem, místo souvětí píšu krátké věty, a tááák. Nadruhou stranu je takhle píše málokdo, jakobych svůj text takto označkovala :D Beztak si těch teček nevšiml.Nikdo.

Začíná mě prudit, co jsem si vybrala za sedačku. Ano, to mě prudilo od začátku. Ale teď jsem v Ikei viděla totok, ááááh... Jinak si v Ikei budu kupovat spoustu nových věcí, jelikož se mi toho zas hodně nahromadilo, co bych chtěla. Jsou to převážně dekorace, jak jinak :D

Melu hlouposti... Potřebuju pomoct.

21. března 2010 v 14:12 | 101% Cocotte
Haf... Nešly mi rozčesat vlasy, taxem šla s kartáčem za mámou, aby mi s nima něco udělala. Dotkla se mě a mně se nahrnuly do očí slzy, rozbrečela jsem se, ona na mě mluvila a já na nic začala řvát a s brekem odešla. Pak se přišla zeptat, jestli chci oběd a já na ni zakřičela, že ne... A teď se se mnou nebaví. Tyhle stavy mám čím dál častěji a i když se snažím nějak s/zkontaktovat andílky, aby mi pomohli, bůhvíproč (možná Wifi zářením, možná tím, že si za všechno můžu sama) mě nikdo nevyslýchá, i když vím o jejich přítomnosti (necítím ji, což je další problém... Jen vím, že tu jsou).
Nejhorší na tom je, že pak ještě tři dny lituju toho, že jsem něco takového udělala, ale když pak tato situace (třeba nějaká jiná,...) nastane znovu, zase se nedokážu ovládnout. Strašně mi vadí, jak se chovám...
Zlatí, a proč to píšu...? No, nevíte, jestli pomůže psycholog? Minule mi nepomohl, protože jsem vlastně nechtěla, ale dokud mi nevnutí antidepresiva(, protože odmítám všechny tyhle léky), pomoc přivítám...
(baj d vej... Připadá mi, jakobych psala dotaz do Brava :D I když přes slzy nevidím)

Všichni se totiž navzájem nenávidí.

20. března 2010 v 11:14 | 101% Cocotte
Zdar automati.

Jsem velice originální-mám hlad. Nikdo nemá hlad, jen já mám hlad. Kdo je víc ? :D

Všude kolem mě jsou krabice. Osmnáct krabic... A v nich se válí kytara (Tedy, ona se tam nemá válet :D), moje dříve oblíbené hračky, propisky, sešity, autíčka, panenky, igráčci, loutkové divadlo s loutkami... Prostě všechno. A všechny ty bedny budu muset tento víkend probrat, povyhazovat, poschovávat a měla by mi zůstat maximálně jedna, kterou se pokusím narvat do někam. Bude to fuška. (Mimochodem, všechny tyhle krabice a harampádí <píše se to tak?> pochází z mé oooobrovké postele (nebyla obrovská, ale měla spoustu úložného prostoru), kterou jsme rozebrali a vyhodili. A teď je na jejím místě má hnusná sedačka, ve které je málo úloženého prostoru. A takse mi tu válí celý můj život v osmnácti krabicích.)

Filipes.

18. března 2010 v 22:14 | 101% Cocotte
Dneska byl opravdu vydařený den. Sice byl po ránu trochu zmatek, jelikož čeština byla až druhou hodinu a v občance jsme tedy dělali bugr a připravovali se na to "velké mejdlo", které trvalo necelých 40 minut. (Pro ty, co neví, o čem mluvím - z povídek ze sbírky Fimfárum od J. Wericha jsme si měli vybrat jednu postavu a jednu scénku, za kterou se převlékneme a kterou zahrajeme vrámci ročníkové práce pro naši třídu. Převlékla jsem se za "vdovu" Báru z povídky Tři sestry a jeden prsten.) Fotili jsme se na chodbě vstupní haly a já málem zmrzla, navíc jsem nevypadala jako vdova, ale spoře oděná gothicko-pozerovská kurva , ale ráno jsem jen rychle sbalila věci, které jsem uznala za vhodné s tím, že si ve škole nějak poradím. Výsledek:

Naprosto bez nálady.

17. března 2010 v 20:50 | 101% Cocotte
Piju vodu, jak jen to jde. Je to zdravé, pít pořád jen vodu. Víteproč. O zdraví ale jindy.

Zítra jdu za jednu sestru z povídky Tři sestry a jeden prsten. Díky, Kájo, za super návrh. Půjdu za tu, jak jí "umřel" manžel, protože na nic jiného nemám hadry, než za vdovu :D Překvapivě.

Říkejte si, co chcete, ale je to úúúúža :D Kurt by měl radost.

Meloune.

16. března 2010 v 21:38 | 101% Cocotte
Byla jsem tři hodiny bez internetu. Málem jsem zemřela.

Nebyla jsem ve škole. Taky jsem málem zemřela. Možná nejdu ani zítra. Je mi něco. Nevím co. Ale už je mi dobře. Zítra JDU do školy, pokud neumřu. Nebudu umírat, mám to v horoskopu. Kdybych měla umřít, napsali by to tam.

Vedeme prapodivnou diskusi s Míšou. O něčem.

Další z nudných večerů.

12. března 2010 v 20:28 | 101% Cocotte
Při představě, že za chvíli na pódium vzdálené 200m odsud nastoupí Ice-B se svou partou Elektrick Mann, je mi úzko. Dnes jsem prolezla celé Nosferatu a Metalshop (výsledek=Nic neobjednáno, je to tam čím dál horší a ty věci se mi čím dál víc nelíbí) a teď poslouchám po delší době Cocotty. Jsem bastard mladej... Díky. Za tu přezdívku, za tu hudbu, za to, ja jsem se díky nim vzpamatovala. Uctívám Cocotty.

Jochoš (kluk z áááčka) založil sektu. Huá.

Jedenáctého.

11. března 2010 v 21:59 | 101% Cocotte
Na nic nemám náladu. Hádám se s Huggýnou, všichni na sebe štěkají, matka bere antibiotika, já chci spát a válí se mi tu odpadky. Že je tenhle neskutečný bordel můj pokoj, se nezapře.

A všem učitelům vadí moje salátové sešity. Nemůžu za to, že neumím psát, kreslit a ještě mám stránky pokrčené, protože jsem zpomalená a než abych se pracně zbalila, naházím vše co nejrychleji do báglu a pak to tak taky vypadá.

Naprosto v koncích.

10. března 2010 v 21:16 | 101% Cocotte
Chtěla bych toho tolik říct a nemůžu. Můžu si za to vlastně sama- měla jsem blog odstěhovat, dokud to šlo, teď už jsem k němu až moc připoutaná, nedokážu se ho vzdát. Mám to tady ráda, ale kdyby mi AjTýz z blog.cz chtěli udělat radost, nechť dají možnost přístupu k blogu jen povolaným osobám.

Nemůžu se stěhovat. Nejde to.

Pam, pam, pam...

8. března 2010 v 20:37 | 101% Cocotte
Zdar. Dva zdary xD.

Zabijou mě na xTeenu (trapný server pro Teenagery, kteří LoWiShQuJou EmOoO), když jsem tam zveřejnila tenhle příběh?

"Zmlkni", zařvala cizí žena na svázaného chlapce a prudká facka, jež ho umlčela, mu bolestně otočila hlavu. Seděl úplně nahý, s narušenou pokožkou plnou jizev a byl několikrát denně bičován. Už tři dny trvalo jeho osudové utrpení, které, jak se zdálo, nikdy neskončí. Zatím dostal najíst jen jednou - sadistka mu vnutila trup jeho psa opečený jen tak na ohni a pil vlastní krev nebo kozí mléko od zvířete, které bylo v temné sklepní místnosti s ním. "Už brzy bude lépe," slibovala mu a přitom mu hladila jeho dlouhé, havraní vlasy. Po chvíli se mladík snažil něco říct, ale únoskyně ho brutálně kopla mezi nohy, až s ním židle spadla a on se převrátil. Přitom se nehorázně bouchl do hlavy a kolem jeho horní části těla začala proudem téct krev. "Prosím, nenech mě tu samotnou," vyměkl zničeho nic tyran něžného pohlaví a snažil se zastavit krvácení bezvládného těla, které žena několik hodin vkuse týrala, bičovala a pustošila, ale také líbala, osahávala a objímala. Nemohl nic říct, měl zalepenou pusu, tedy až do chvíle, kdy se žena smilovala a po jeho prvním jídle mu již ústa nebránila k dechu. Tělo se stále nehýbalo a hlava dál krvácela, únoskyně vzdala naděje na přežití chlapce. Nastalo ticho, které trvalo snad hodinu. Cítila jeho tep, ale zdálo se jí, že si ho jen představuje. Líbala ho na hrudi, ale tělo se ani nehlo. A hrobové ticho pokračovalo, až zvíře natěsno svázané v rohu místnosti vydalo zvláštní, vzlykavý zvuk připomínající mečení. Žena bleskovou rychlostí vytáhla zbraň z opasku a na kozu vystřelila. Teď už na všechno zbyla úplně sama. Až najednou mladíkovo tělo cuklo a on dostával tiky v oku. Žena jej chytla za ruku a z plných sil řvala, ať se probudí, mladík ji však neslyšel. Byl těžce raněn a zbývalo mu několik málo posledních minut jeho života, to však tyranka nevěděla. Když se však mladík snažil něco říct, stáhla si opasek, přičemž jí spadly kalhoty, tak si je svlékla. Opaskem ho uškrtila,neměl šanci protestovat. Když čin dokončila, vyšla ze sklepa do kuchyně, vytáhla z šuplíku ostrý sekáček a usekla si ruku. Vyběhla do druhého poschodí, pracně otevřela okno, vyšla, ale zemi pod sebou necítila. Spadla na tvrdý beton a zabila se.

Je to strašná blbost, já přeci ani příběhy psát neumím. Jen jsem tam četla strašnou blbost o sebepoškozování, tak mě napadlo, že bych mohla vymyslet nějaký příběh o sekání rukou a nakonec jsem vytvořila něco, co s tím naprosto nesouvisí. Je to blbost, smějte se mi.

(Ne)Mám ráda sprostá slova, dokazují totiž, jak hloupá jsem...

6. března 2010 v 22:30 | 101% Cocotte
Sprostá slova jsou pro jednodušší lidi. Občasné využívání sprostých slov je však naprosto normální... Já osobně mluvím jako hoper. Štve mě to. Začínám větu "Hej" a končím ji "Vole" nebo "krabe". Tedy... Nikdy jsem to tak nedělávala, až teď, byla jsem nakažena. Nevím, kdo s tím přišel, ale říkám každému "vole". A štve mě to. Dřív jsem mluvila normálně a ještě před tím jsem madafakovala. Ne kvůli hip-hopu, ale vliv rap-metalu je velký. Madafakin bič.

mAdAfAkIiIn.... BiDž, WoE :-* O__o *LoWe*

Marpo mi právě stoupl na ceně. Kvůli tomuto:

Letenka do opice.

5. března 2010 v 20:42 | 101% Cocotte
Strčím prst do zásuvky a budu v jiné dimenzi. Možná se u mě pak projeví nějaká demence, ale dementní jsem již od narození. Dnešní program: Vyčurat, pomodlit a spát.

Sním vaše oko.

Uvažuju. Mám si koupit elektrickou kytaru, nebo baskytaru? Na kytaru už umím, ostatně to všichni, kdo mě neslyšeli, už vědí (až byste slyšeli, změnili byste názor), basu jsem držela v rukou párkrát a doteď cítím její chladný dotek. Je tu teoretická možnost obojího, ale nechci, aby to dopadlo tak, že bych se jednomu hudebnímu nástroji věnovala víc, než druhému. Ten jeden by byl zanedbáván a mohl by mi utéct s tím, že se cítí dojatý a ukřivděný.

Že jsem Zuběnka, už všichni víte. Ale v tom proklatém testu na Facebooku mi stále dokola vychází, že jsem 100% Zlo (a opravdu se snažím volit jen ty pravdivé možnosti a vyzkoušela jsem snad všechny kombinace) a slýchám často, že nejsem dobrý člověk. Řekli mi to už dva lidi, to něco znamená.

Babička mi brzy začne tvrdit, že je ve mně ďábel. Už k ní nechci chodit. Nemoc se zhoršuje a ona stále tvrdí, že ji chceme otrávit. A když jí dochází, že lékař by ji asi otrávit nechtěl, aspoň tvrdí, že ji po lécích bolí břicho a že je užívat nebude. A nemoc se zrychluje a rozšiřuje. Není to s ní k vydržení, skoro týden jsem ji neviděla a jdu k ní 15 vteřin. Hloupých patnáct vteřin. Nestojí mi to za to.

Sním Veroničinu sítnici. Slíbila jsem jí to, bude to chuťovka. Mňamiii!

A teď z veselejších zpráv: Ve všech čtyřech testech (ze čtyř) na Fakebooku mi vyšlo, že jsem počítačový guru. Mám výsledky počítačových expertů, jsem na sebe pyšná. Jen, aby mě to nepřestalo bavit.

Přemýšlím, jestli se mám přehlásit na Linuxy, nebo dohrát Legend. Tomb Raider: Legend je hra na tři hodiny, naštvalo mě, že je tak krátká. Anniversary je těžší a delší. (zábava na sedmnáct hodin - ano, hrála jsem ji fakt dlouho) V poslední misi jsem potřebovala i návod, ale částečně kvůli ovládání. A neví někdo, proč je Underworld tak strašně zasekané? Ano, ví. Mám na to shit počítač. Vlastně nemám, HW požadavky splňuji. Zase ta debilní Windows kampaň, díky které hra běží jen na legálních Windows. Nemůžu za to, že hry neběží na Linuxích a tak je musím hrát na posraných Widlích.

Melu sračky. Štve mě, že každý můj článek obsahuje minimálně desetkrát slovo "Widle", "Linux", "Tomb Raider", "Mafia" nebo "jsem drsnej a největší PC maniak". Měla bych s tím skoncovat. Závislost, jako každá jiná...

Jsem zlá. Sním vás.


Jsem blllbááá, blllbááá :D :D

4. března 2010 v 9:37 | 101% Cocotte
Komu všemu jsem psala včera do komentářů pí*oviny? Omlouvám se, nebyla jsem opilá... Byla jsem napitá, taková ta veselejší nálada..

A Huggýně se omlouvám za ty debilní SMSky xD Když mi psala, zrovna jsem se omylem ve sprše řízla do nohy, měla naplno puštěnou sprchu (myslim takovou tu, jak teče zhora a vypadá jak kapání deště a né tu, jak se dá chytnout) a vzala si mobil do sprchy... Spadl mi tam a ještě na něj lilproud vody :D Chtěla jsem odepsat, ale mobil mi chcípl, tak jsem otevřela sprchu a hodila ho na vanu... Jsem to ale šikula... Ale mobil přežil.

No a teď vážně k těm Linuxům... Takže je mám nainstalované 12 hodin byla jsem na nich jednou :D Teď jsem na Widlích kvůli hře, kterou jsem se rozhodla doinstalovat, ale nějak se mi nechce, na to bude čas doma. S těma Linuxama to je problém, protože já pořád hraju PC hry, jsem na nich závislá... Klidně už i WoWko, když nic jiného není.... Dokud nemusim hrát Travian, je všechno lepší, než by se mohlo zdát, i hopsačky ze Superher.cz

Já+Ovečka Shaun+Linuxák v životní velikosti :D
Poslední dobou mě baví pořád vyplazovat jazyk, dělám to skoro na všech fotkách :D

Túdy dúdy...

3. března 2010 v 20:18 | 101% Cocotte
Právě se doinstalovaly Linuxy. Pořád tu mám i Widle, ale zrovna jsem v Linuxech... Hú.

Je hodně nového, ale nějak nemám náladu psát. Slíbila jsem hodně článků na nějaké téma, ale není čas. Zítra jedu domů...

Koupila jsem si sluneční brýle, župan (černý), WooDoo a možná ještě něco, na co si nepamatuju.

Pila jsem a psala jsem Lence píčoviny.

Zítra už vás neodfláknu... Snad.

Jinak mě na líbku (Smějte se, že mám líbko xD) obtěžuje (dá se to tak říct?) nějaký metalák... To by mi nevadilo, ale že je mu 24 mě sere :-D Země plná úchyláků...

Chci být navždy malá a blbá...

Ubuntu, hranatá lišta, obyčejný kursor, Tučňák v životní velikosti... Nevím jak vy, ale já jsem nadšená. A protože některé (řekla bych většinu) z vás vůbec počítače nezajímají, ani se nemusíte obtěžovat číst.

1. března 2010 v 9:57 | 101% Cocotte
A sice, že do pátku budu mít na PC Ubuntu už i nainstalované (Doteď jsem jela přes VirtualBox a to mě značně omezovalo, ale zas proč ne) a do té doby jsem si už částečně zkrátila chvíli tím, že jsem vymazala všechny debilní programy na zbytečné snížení výknu systému (Cursor FX - To ani nevim, proč tu furt mám, stejně je mi jedno, jak ten kursor vypadá, hlavně že myšuju, pak program na úpravu lišty, kterému stejně končí licence a né že bych ho chtěla crackovat a pak další a další) a taky jsem se vykašlala na omalovánky a místo "krásného" XPčkovského prostředí jsem zvolila staré "dobré" Windowsácké hranaté a šedivé schéma, co vypadá hnusně ale ostatně je to můj comp a mně tu přibývá programů, které snižují, ač i nepatrně, výkon.

Růže, šperky, kukačka a píseň o drogách.

26. února 2010 v 21:49 | 101% Cocotte
Kdo může dosrat matiku, když né já? Kdo může ztratit fyziku, když né já? Okno v přízemí je zavřené... Nesnáším tuhle písničku. Milujeme Katapult, nesnášíme Olympič. Yep.

Pípl ár in big konfjúžn...

25. února 2010 v 21:12 | 101% Cocotte
Čau Karlové =)! Není to tak dávno, co jsem kohosi přesvědčovala o tom, že nemám schizofrenii a teď mi to vyšlo ve třech testech (ale jeden jen na Facebooku). Sere mě to. Nesnáším, když ty testy lžou a člověk jen chce zjistit, co mu je. Je to jen tím, že přemýšlím.

Nesnáším testy na Fejkbúku.

...Tak jsem na ekstýnu. No a?

24. února 2010 v 20:22 | 101% Cocotte
Túdy dúdy dú... Zdar :-D Popřejme Michalce, které nejde internet, vše nejlepší k jejím narozeninám. Ode dneška už není jediná dvanáctiletá v naší čtverce... Ale stejně jsem nejstarší =P =P =P

Joker nebyla ve škole, uškrtit. Michálka nadávala :-D

Yép =D

22. února 2010 v 19:53 | 101% Cocotte
Je to jen u mne, nebo vám taky jebe blog a neaktualizuje se? :-) Mám tu totiž pár nových komentářů (=2 :-D) v administraci a na blogu to není, zvláštní :-D

Jana (40) vypráví o svých pocitech a zážitcích: "Nebyl dramaťák. Válí se mi tu knížky. Prohráli jsme hokej. Zapadlo mi něco za Y na klávesnici a teď mi jde těžce zmačknout. A ani ten Persil nepomáhá!" Připomíná vám tato situace tu Vaši? Kupte si skvělý prostředek SamaraDoBytu (r), která bude vedoucím dramaťáku vyhrožovat a dramaťák bude, knížkám nakáže, aby se samy uklidily, hokejisti budou najednou hrát podle vašeho gusta a klávesnice bude cvakat, i když na ni nesaháte. A tato skvělá černovlasá robotka (Made in China) vás bude stát jen a pouze 379 219 178 Kč. Na zítřejší předváděcí akci zjistíte víc - info na www.cocotte.blog.cz.

A pokud stále nevěříte, ani vám ji neočipujeme. Díky čemuž vám odpadne záruka.
 
 

Reklama